Stacy Schiff napsala strhující vyprávění o příběhu, který se udál před více než třemi sty lety. 17. století, první pražská defenestrace, čas třicetileté války, velký londýnský požár... a během toho všeho se událo něco, o čem většina čtenářů příliš neví. A právě díky Stacy se můžeme o těchto krutých čarodějnických procesech dozvědět mnohem víc, možná i víc, než budeme schopni v klidu vstřebat. 

Buďme k sobě upřímní. Mimo jiné čtu velmi ráda knihy, které nekončí happyendem, postavy v nich většinou trpí, prožívají něco hodně děsivého, celý příběh je chladný a zanechá ve čtenáři mrazivou stopu, která se bude hodně dlouho ohřívat. Přesně to jsem prožívala u mé oblíbené knihy Chlapec v pruhovaném pyžamu nebo u Chlapce na vrcholu hory, také jsem nedávno dočetla hodně smutný příběh V šedých tónech. A přesně pro takového čtenáře, jakým jsem já, je právě kniha Čarodějnice: Salem 1692. Proto si dovolím tvrdit, že musíte patřit mezi tuto cílovou skupinku, abyste si v knize našli to své, líbila se vám, četli jí se zadrženým dechem a nenechali se odradit historickými fakty  a událostmi, kterých je v knize spousta. Není nic horšího, než se těšit na román a být potom pořádně zklamán. 

Čarodějnice: Salem 1692 jsou rozděleny do dvanácti kapitol. Už jen jejich názvy probouzí obrovskou zvědavost a nutí k listování. V podobě příjemného překvapení jsou v knize ukryty dvě části s otištěnými fotografiemi, náčrty a malbami, které čtenáře ujistí, že se opravdu jedná o něco reálného, a že nečte žádnou smyšlenou fantasy. Stacy Schiff musela probádat a shromáždit strašnou hromadu materiálů. Je až neuvěřitelné, kolik toho všeho zasadila do jedné knihy, a to takovým způsobem, že je z historických faktů a událostí sestaven čtivý příběh mající hlavu a patu. Čtenář nebude nucen číst letopočty a strohé názvy událostí, nýbrž bude prožívat temné okamžiky ze života lidí, kteří měli v 17. století buď štěstí nebo smůlu. 

Čarodějnické procesy je téma, jenž se stále častěji objevuje v různých filmech či seriálech. Zde je zveřejněno pouze z pohledu režiséra, který si na tato zvěrstva udělal vlastní obrázek a ten šíří dál ve svém díle. Při čtení Čarodějnic jsem měla úplně jiný pocit, Stacy vše srozumitelně vysvětluje a nestane se, že by nějaké následující události neseděly nebo se dokonce vylučovaly. Určitě jsem si v tomto díle přišla na své a nasála jsem nové množství informací. 

Mám jen jedinou výtku, a sice titulek na přebalu knihy. Stacy Schiff získala Pulitzerovu cenu za román Véra, nikoli za Kleopatru. To ovšem obsah Čarodějnic neovlivní, proto je hodnotím kladně. 

Anita

Anotace:

Nositelka Pulitzerovy ceny za román Véra odhaluje tajemství čarodějnických soudů v Salemu. 

Začalo to v roce 1692 během mimořádně drsné massachusettské zimy, kdy dcera duchovního začala křičet a zmítat se v křečích. Celá záležitost skončila o necelý rok později oběšením devatenácti mužů a žen a jeden starší muž byl popraven rozdrcením. Strach se rychle šířil, zasáhl nejvzdělanější muže i významné politiky v kolonii. Sousedé obviňovali sousedy, rodiče děti, manželé manželky, děti rodiče a sourozenci na sebe navzájem podávali žaloby. 

Román Stacy Schiff, jenž živě zachycuje neklidnou atmosféru Ameriky sedmnáctého století, nás do této doby plné úzkosti zavádí. Ukazuje nám, jak skupina dospívajících dívek přivedla vznikající kolonii k rozkladu a jak rychle se šířila epidemie obviňování, soudních procesů a poprav, až se vymkla kontrole. Překvapující výsledky pátrání odhalují především podrobnosti, kterých si všimlo jen málo historiků. Každý detail koloniálního života pouhé desítky let po příchodu prvních osadníků -  rodiny, farmaření, modlení, vedení domácností, nebezpečí života na okraji divočiny, odcizení od Anglie, tlaky života ovládaného biblickým myšlením - je líčen s jasností, která činí téměř nepochopitelné události srozumitelnými.